Dnešní úvod bude velmi krátký, a to tak že ve smyslu neexistence, neboť se rovnou podíváme na zoubek Alfu Clausenovi. Takže vzhůru do toho...

Alf Clausen je "dvorním" Simpsonovským skladatelem už přes osm let a za svoji práci pro OFF obdržel dvě ceny Emmy a osm dalších nominací (což znamená že od druhé sezóny, kdy k Simpsonovým přišel, byl nominová nejméně jednou každý rok). Clausenova hudební kariéra se rozhodně nedá srovnávat s takovými velikány jako jsou James Horner, Jerry Goldsmith nebo John Williams, neboť má na svém skladatelském kontě pouze něco málo přes desítku filmů a televizních seriálů (no dobře, tak tedy _především_ televizních seriálů :-) - mezi ty nejznámější patří 'Alf' (shoda jmen je čistě náhodná), 'The Critic' (viz) a 'Moonlightning', který kromě Bruce Willise "udělal" právě i Alfa Clausena.

Simpsonovi byli už od svého debutu v roce 1989 (a dodnes jsou) jedním z mála televizních pořadů - animovaných i hraných - v nichž hraje nezanedbatelnou roli orchestrální hudba, za čímž stojí (jako obvykle) Matt Groening: "I wasn't sure how good the animation was going to turn out, so I thought if we could solidify it with a great orchestral background, that would help the wobbly animation. And it has." (Nebyl jsem si jistý jak dobrá bude nakonec animace a tak jsem myslel, že dobrá orchestrální hudba by mohla pomoci i kolísavé animaci. A tak se také stalo.) Simpsonovská hudba se ale podle Alfa Clausena příliš nepodobá hudbě, kterou známe z jiných kreslených seriálů. Clausen říká: "Matt Groening said to me very early on, 'We're not a cartoon. We're a drama where the characters are drawn. I want you to score it like a drama.'" (Matt Groening mi hned na začátku řekl: 'Nejsme animák. Jsme dramatický pořad s kreslenými hrdiny. Chci abys to nahrál jako drama.')

Clausen má leckdy pouze několik hodin na to aby nahrál téměř tři desítky různých hudebních motivů, jejichž délka kolísá mezi několika málo sekundami a jednou minutou, a které budou nakonec tvořit hudební "pozadí" jedné Simpsonovské epizody. Tento proces už Alf Clausen absolovoval více než 180krát, protože od začátku druhé sezóny ozvučil každou Simpsonovskou epizodu bez výjimky - v současnosti mu složení hudby pro celou epizodu zabere v průměru čtyři až pět dní. (Docela by mě zajímalo, jestli si ještě Alf při této příležitosti někdy vzpomene na 'Moonlightning', pro který měl jednou za úkol složit a _nahrát_ hudbu pro celou hodinovou epizodu za pouhých šestnáct hodin...)

Hudba je významnou součástí téměř každého Simpsonovského gagu. Když scénáristé napíší parodii nějakého filmu, televizního pořadu, nebo nějakou jinou pop-kulturní referenci, Clausenova hudba často pomůže tuto narážku zdůraznit. (viz třeba "kovbojské" sekvence z minulé epizody 3F24 (El Viaje Misterioso de Nuestro Homer), s různými motivy jako vystřiženými od Ennia Morriconeho.) To je ovšem obvykle velice náročná a nevděčná práce, protože nezřídka se tato "hudební narážka" musí vejít do několika málo sekund. Občas se také stává že hudební motiv je samostatným gagem - nejznámější je zřejmě příklad z epizody 8F18 (A Streetcar Named Marge) ve které Maggie vede útěk z jeslí, a při vrcholné scéně se ozve motiv z filmu 'The Great Escape'.

Nejoblíbenější částí práce pro Simpsonovy je pro Clausena skládání několika (dvou až tří) zpívaných skladeb za sezónu, které se objevují v různých epizodách. V této sezóně se jedná například o skladbu 'We Put The Spring in Springfield' z epizody 4F06 (Bart After Dark) nebo ve větším měřítku o epizody 3G03 (Simpsonscalifragilisticexpiala-d'oh-cious) a 4F20 (The Simpsons Spin-Off Showcase)). Text písně je obvykle dílem některého ze scénáristů a Clausenovým úkolem je složit na něj hudbu, která zapadá do kontextu okolního dění v epizodě a zároveň se vejde do hlasového rozsahu jednotlivých herců. Většina z těchto skladeb se také (mimo jiné) nachází na albu "Songs in the Key of Springfield", (viz), které produkoval sám Clausen a kterého se prodalo více než 350.000 kopií a je tak v tomto žánru stále jedním z nejúspěšnějších desek Rhino Records.

Alf Clausen je se svojí prací pro Simpsonovy evidentně spokojen, neboť říká: "This is a dream job for a composer. The producers are very appreciative of what I do for them. The creative level is amazingly high. I look at the majority of what's on television now and I think, boy, I'm a blessed guy." (Pro skladatele je tohle práce snů. Producenti vysoce oceňují to co pro ně dělám a tvůrčí úroveň je překvapivě vysoká. Když se podívám na většinu toho co dnes běží v televizi tak si pomyslím že jsem měl úžasné štěstí.)

Mno... řekněme si to na rovinu: tohle byl zatím ten nejhorší Halloweenský speciál v celé historii OFF. Ani jeden z dílů ničím nevynikal, až na malé výjimky žádné zapamatovatelné hlášky, velice málo "movie references" (jenom si vzpomeňte na minulý speciál (3F04)), a co je nejhorší, skoro žádná zábava. Zasmál jsem se asi tak jednou nebo dvakrát v každém díle, což je po minulé IMHO naprosto skvělé epizodě dost velké zklamání. Přitom zápletky byly celkem dobré, s velkým potenciálem pro kvalitní gagy, ale rozjezd vždycky zabral spoustu času (a přitom na každý díl je pouhých sedm minut), a pak tady najednou byl velice uspěchaný a náhlý konec - obzvlášť markantní to bylo u druhého dílu.

Takže to vezměme postupně: 'The Thing and I' - naprosto průměrné, jediné dobré momenty byly vtip s vázami, Hugův kryso-holub a Dlahova hláška o vidlácích jako synech země. 'The Genesis Tub' - asi nejhorší ze všech tří (tj. ze všech Halloweenských dílů vůbec), skoro žádné dobré hlášky (až na Martinovo ukulele) a navíc nebyl ani trochu strašidelný (It's the Treehouse of _Horrors_ after all, isn't it?). 'Citizen Kang' - zřejmě nejlepší díl, zvláště díky Homerovi, i když je zde opět spousta nevyužitých možností k parodování Clintona a Dolea, takže i co se týče politické satiry, už jsme viděli lepší díly...

Episode title:
- "Treehouse of Horror VII" (Speciální čarodějnický díl).

Opening:
- Homer se pokouší zapálit svíčku ve vydlabané dýni ("jack-o-lantern"), ovšem dýně okamžitě vzplane a oheň přeskočí i na Homera. Ten začne běhat sem a tam a šíleně křičet - mezitím se na obrazovce objeví nápis "The Simpsons Halloween Special VII".

Blackboard gag:
- Žádný.

Couch gag:
- Na gauči sedí Smrtka, OFF se postupně blíží ke gauči a všichni padnou na zem mrtví

Special Guest Voice:
- Phil Hartman (Bill Clin-Ton)

• The King and I - muzikál od Rogerse a Hammersteina z roku 1951, který paroduje název prvního dílu, 'The Thing and I'.
• Fish Heads - písnička z roku 1980 od dua Barnes & Barnes, kterou si pobrukuje Homer, když nese řečené rybí hlavy Hugovi na půdu.
• Chinatown - Homerova replika "Do you know what happens to nosey kids?", podobně jako "Do you know what happens to nosey detectives?"
• The Hunchback of Notre Dame - román od Viktora Huga - podobnost mezi Hugem a Quasimodem, stejně jako Hugovo vlastní jméno asi nebude náhodná...
• Battleground - povídka Stephena Kinga, ve které miniaturní létající talíře napadnou člověka.
• Microcosmic God - povídka od Theodora Sturgeona z roku 1941, v níž jeden vědec vytvoří miniaturní formu života, která se rychle vyvíjí a považuje ho za svého Boha.
• Twillight Zone - podobný námět, včetně několika drobností jako je socha Boha, kterou vytvoří miniaturní civilizace, se objevil v jedné staré epizodě TZ.
• Martin Luther - Lisina poznámka o tom, že stvořila luterány naráží na fakt, že Martin Luther svoje známé církevní reformy, v důsledku znamenající vznik protestantství, přibil v roce 1483 na vrata Wittenberské katedrály.
• Star Wars - scéna "náletu" na Barta připomíná útok na Hvězdu smrti.
• Citizen Kane - klasický film od Orsona Wellese z roku 1941 (často považovaný za nejlepší film všech dob - ať už to znamená cokoliv), který paroduje název třetí části, 'Citizen Kang'.
• Independence Day - stín Bartovy hlavy nad miskou a scéna, v níž létající talíř prorazí střechu Bílého domu.
• 2001: A Space Odyssey - těla Clin-Tona a Dolea se vznášejí ve vesmíru, kam je Homer vystřelí, podobně jako tělo Franka Poolea v tomto skvělém filmu Stanleyho Kubricka.
• Johnny, I Hardly Knew Ye - stará irská folková písnička, kterou paroduje název Homerovy knihy 'Homer, I Hardly Knew Me'.
• Day of the Locust - román od Nathaniela Westa, který paroduje titulek 'Day of the Cohen' v úvodních titulcích.
• Bad to the Bone - skladba od George Thorogooda, kterou paroduje titulek 'Brad to the Bone Bird' v závěrečných titulcích.
• Boys Town - komunita pro odložené děti, kterou založil v roce 1917 Edward Flanagan v Nebrasce a kterou proslavili Spencer Tracy a Mickey Rooney (host v epizodě 2F17 (Radioactive Man)) ve filmu z roku 1938. Na tuto komunitu naráží doktor Dlaha, když přemítá co udělat s Hugem ("But what to do with poor Hugo? Too crazy for Boys Town, too much of a boy for Crazy Town.").
• George Bush - když Bill Clinton porazil v prezidentských volbách v roce 1992 George Bushe, tak se ve Spojených Státech začaly prodávat nálepky na auta, na kterých stálo: "Don't Blame Me. I Voted For Bush", což paroduje závěrečná Homerova replika "Don't blame me. I voted for Kodos."
• Bob Dole - ve scéně, kdy Kang a Kodos unesou Boba Dolea do svého talíře, Bob řekne: "Ugh, Bob Dole doesn't need this." (Tohle nemá Bob Dole zapotřebí.) což je narážka na to, že Dole o sobě často ve svých projevech mluví ve třetí osobě.
• George Stephanopolous - Clintonův poradce, který se pozastavuje nad tím, že se prezident a Bob Dole drží za ruce, vypadá velice podobně jako Clintonův první tiskový mluvčí Stephanopolous, známý svým přirozeným šarmem a velmi nízkým věkem - funkci tiskového mluvčího prezidenta získal když mu ještě nebylo ani třicet.
• Lyndon LaRouche - o kterém mluví Homer ("Mimozemšťani, bioduplikace, nudistické spiknutí... můj bože! Lyndon LaRouche měl pravdu!") je bizarní politická figura USA. V sedmdesátých a osmdesátých letech se několikrát ucházel o úřad prezidenta jako nezávislý (dvě prezidentské kampaně vedl dokonce z vězení), a je známý tím že vymýšlí různé teorie o tajných spiknutích a konspiracích.
• Ross Perot - který v závěrečné scéně vztekle zničí svůj volební klobouček je další stálý kandidát "třetí strany". V roce 1992 se tento texaský multimilionář velice vážně ucházel o úřad prezidenta a byly mu připisovány nemalé šance. V současnosti se jeho preference pohybují okolo pěti procent.